RECENZE: Locke (2013)

"No matter what the situation is, you can make it good."

Steven Knight, britský scénárista, který napsal podklady již pro několik poměrně úspěšných filmů a dokonce pro několik ještě úspěšnějších seriálů se kdysi dávno v roce 2013 rozhodl natočit (přesněji tedy zrežírovat) svůj první celovečerní a dodejme, že téměř autorský film.

Jedná se o drama, ze života jednoho téměř obyčejného welschského stavby vedoucího – Ivana Lockea. Ten se jeden večer, po práci, kdy by jako obyčejně zamířil domů za ženou a dvěma syny, rozhodne na křižovatce nestandardně zabočit jinam než jindy. Tento jediný pohyb volantem, změna blinkru zleva doprava, naprosto fádní pohyb, který všichni činíme bez jakýchkoli problémů změní Ivanův život od základů. Když poprvé volá ženě jménem Bethany, něco nezní, jak by mělo, když poté volá domů a mluví se svou ženou, dojde Vám, kde je háček. Ivan jede za milenkou. Trochu patetická zápletka, že? Co když přiložíme do kotle? Jeho milenka je těhotná a bude brzy, hodně brzy, rodit. Jo a nezapomeňme také na to, že Locka také čeká za pár hodin největší zakázka s cementem v celé Evropě. Ivan Locke sice působí jako chlap co má všech pět pohromadě, ale i tak se pokouší o šílený úkol – ukočírovat práci a svůj osobní život po telefonu z auta na dálnici. Musí neustále zvládat běsnícího šéfa, rodící milenku, hysterickou manželku, syny, kteří jsou nadšeni sledováním zápasu ve fotbale a pravdu jim samozřejmě říct nelze a v neposlední řadě svého kamaráda Donala, který se přislíbil, že i bez zkušeností pomůže Ivanovi s přepuštěním cementu. V Ivanovi se po celou cestu do Londýna perou emoce, chce se mu brečet, chce se mu řvát, ale zůstává pro dobro všech kolem, krom svého, v klidu a snaží se vyřešit problémy které zasel. To, jestli se mu to však podaří, ale nezáleží bohužel pouze na něm.

Film Locke je po celých 90 minut vystoupením jednoho herce. Tom Hardy, známý spíše z komerčnějších snímků Mad Max, Temný rytíř povstal či třeba Dítě číslo 44 je obdařen těžkým úkolem, kdy musí celou hodinu a půl vystupovat před kamerou sám a zvládnout udržet diváka. Role se ujal s velkým zaujetím a jak sám řekl na Benátském filmové festivalu, kde měl film premiéru: „Byla to obrovská zkušenost. Celý film jsme točili na jeden zátah, šest dní za sebou, vždy celou noc.“ Také dodává, že pro snímek byl i potom, co si společně s ostatními herci přečetli pouze a jen námět. Scénář totiž, a to i přes to, že režisérem byl v jedné osobě i scénárista, dorazil až pět dní před natáčením. „Nechali mne moje věty číst ze čtecího zařízení“, dodává Hardy, „… ale podle mě to filmu dodalo jakousi esenci realističnosti…“ A nejen to, jak jsem již zmínil film byl vždy točen na jeden „zátah“, na tři kamery, celých 90 minut, a Tom Hardy nesměl samozřejmě vypadnout z role, přičemž veškeré hovory, které po telefonu ve filmu proběhnou, byly točeny živě. Všichni herci, byli v hotelové konferenční místnosti, odkud volali hlavnímu herci a zároveň svůj hlas nahrávali, aby se pak mohl jen přidat k záběrům v jedoucím autě v lepší kvalitě. Vše se tedy odehrávalo ve stejnou dobu, živě a interakce herců byli vlastně téměř realistické. Navíc velice civilní herectví Toma Hardyho (Ivan Locke), pro které je známý, přenáší film skoro do dimenzí „paradokumentu.“ Tom Hardy v průběhu natáčení také trpěl nachlazením, a tak neustálé smrkání a polykání prášků se stalo součástí filmu až dodatečně. Takovouto další zajímavostí je i fakt, že několikráte v průběhu filmu se Tom Hardy vždy rozčílí, když se v průběhu hovoru ozve hlášení: „Máte druhý čekající hovor.“ To v originální verzi natočeného materiálu bylo ovšem tak, že vozidlo, jež řídil hlasově upozorňovalo na nedostatek paliva, aby však mohli jeho vztek použít postprodukčně zaměnili zvuk a záběry ve filmu nechali.

Když se na Benátském filmovém festivalu hlavního aktéra ptali, jak se na roli připravoval, řekl, že Ivana Locka si představoval jako kapitána na lodi, který musí ukočírovat vše i přesto, že se mu to bortí pod rukami. Proto si nechal také narůst plnovous, aby si tuto iluzi více vštípil. Nicméně i scénář hrál, a to i podle herců, velkou roli v utváření jejich postav, protože i přes to, že byl hotov až 5 dní před natáčením, byl velmi dobře napsaný a mohl by teoreticky sloužit i jako předloha pro rádiovou hru, neboť už jen z poslechu hlasů herců a toho co říkají si můžete vybavit jak asi vypadají a spojit si je možná i svým reálným životem a jak řekl Hardy v závěru svého rozhovoru na filmovém festivalu: „Ivan Locke bude stejný i když ho bude hrát někdo jiný než já, pořád poznáte, že je to on.“

Z poslední věty vyplývá, že herectví samozřejmě záleží na talentu a vůli každého herce, ale pokud scénář nemá, řekněme, schopnost přenést důležité aspekty charakteru postav je složité z toho následně vykřesat dobrý herecký výkon. Pokud dojde ke spojení jak scénáristických tak hereckých kvalit, které sobě vzájemně vyhovují, může z toho vzejít i film jako je Locke.

FINÁLNÍ VERDIKT:

Tady je vše jednoduché. Střih, herectví, kamera, příběh. Tom Hardy za 90 minut nepředvádí žádné šílené herecké kreace, ale svým jednoduchým civilním herectvím i tak dělá show. Ve spojení se zápletkou, která se v dnešním světě může stát víc než dost často vznikl skoro autorský film, který odráží realitu a může oslovit své diváky. Pěkné, realistické a zároveň jednoduché, víc takových projektů!

90%