RECENZE: Orel Eddie (2016)

„Pojedu na Olympiádu, mami…“

Dexter Fletcher, režisér s né moc obsáhlým portfoliem režisérských počinů, přichází po třech letech opět na scénu. Ukazuje se nám nyní s odlehčeným, motivačním a překvapivě povedeným životopisným snímkem – Orel Eddie.

Orel Eddie vypráví příběh Michaela Edwardse (Taron Egerton), britského mladíka, který už od dětství touží po jedné a jediné věci… být olympijským sportovcem. Jednoduchý ne? A aby si nepřitěžoval, je mu vlastně jedno, v čem bude sportovat, záleží co mu půjde. Očividně Eddie je tak trochu lempl a tak ho na cestě provází strasti a útrapy při hledání vhodného sportu. Když nakonec, po jakémsi „Jmenuju se Forrest Gump a všichni mi říkají Forrest Gump“ úvodu zjistí, že letní olympiáda není pro něj, uvědomí si, že naštěstí pro něj, existuje ještě zimní olympiáda.

Dostat se tam ale taky není žádný med a až když se rozhodne, že se mu tentokrát zalíbí skoky na lyžích a britská pravidla a historie o skokanském týmu mu hrají do karet, může se pustit do akce! Naštve (snad naposled) svoje rodiče, odjede do Německa, kde by chtěl trénovat v největším středisku pro skokany na lyžích. Cestou ho zas provází neduhy různého druhu, Švédi si z něj dělaj prdel a zachránit ho může leda Wolverine… teda Hugh Jackman… teda bývalý skokanský olympionik Bronson Peary. Ten chlastá a nemá rád lidi. Zkrátka přesně typ, který by měl pomoct přihlouplému britskému snaživkovi.

Chvilku jim potrvá než najdou společnou notu, ale přeci jen se jim to nakonec podaří a stávají se z nich fakt kámoši, co to rozjedou na Olympiádě… Teda výkony Eddieho nestojí za moc, ale o to v tomhle motivačním filmu nejde.

Jo, jak říkám, film o Orlu Eddiem, je brutálně motivační snímek a styl i filmová řeč a estetika hovoří ve stejném duchu. Široké záběry, střižené v příjemném tempu, velkolepá hudba, která koresponduje i s dobou ve které se film odehrává a herecké výkony jsou překvapivě spontánní a uvolněné, nicméně ne improvizované. Dexter’e Fletcher’e palec nahoru!

FINÁLNÍ VERDIKT:

Motivační a relaxační snímek zároveň s překvapivě dobrým zpracováním. Opět jedna z lepších rolí Hugh Jackamana, poněkud neznámý herec v hlavní roli byl také pěkným tahem. Filmová estetika je v podstatě dokonalá a hudba to vše parádně spojuje. Důkaz toho, že i o člověku, který vlastně nedokázal nic světoborného a jen si plnil své vlastní sny se dá natočit fajnový film Zimní, teda letní, nebo možná jarní film, který byste měli rozhodně vidět.

90%