RECENZE: Osm Hrozných (2015)

Nikomu nelze věřit, všechny je třeba nenávidět!

Umělec a vítěz několika cen Akademie, Quentin Tarantino, nám opět dovoluje „nahlédnout“ do jeho potemnělé a úchylné mysli… tentokrát ve stylu westernu. Přežijeme pomyslnou návštěvu v hlavě tohoto režiséra?

Mnozí možná ne a to z důvodu, který je důležitý říct si hned na začátku. U Tarantina se Vám totiž jeho tvorba buďto líbí a nebo ne… neexistuje žádný mezistupeň… něco ve stylu: „Líbí se mi od něj je pár filmů.“ NE! To u tohohle rejži není zkrátka možný! Každý jeho film totiž funguje dle stejného receptu - dlouhé táhlé, avšak dokonale promyšlené a natočené záběry smíchané se skvělým scénářem, kde se odehraje v dialozích či monolozích mnohem větší část příběhu než díky obrazu, no a samozřejmě přidá také krev...hodně, hodně krve. Když tohle vše uhněte dohromady, upeče z toho snímky typu Gangsteři (1992), Hanebný Parchanti (2009) a další…

V Tarantinově prvním, respektive druhém, resp. třetím filmu, který je inspirován tzv. spaghetti westernem se ocitáme v zamrzlé a sněhem pokryté části Ameriky zvané Wyoming někdy po Občanské válce. Zde se dřív nebo později setkává parta osmi individuí, které se spolu více či méně navzájem znají (v podstatě). Společně přečkávají sněhový blizzard v jedné chatě, kde dochází vlastně k celému kouzlu a kde i Vy strávíte s (anti)hrdiny celých 182 minut. Prolíná se tu několik stylů a to jak klasická kovbojka, tak klasická detektivka se stylem „Nikdo neopustí místnost, dokud se nedozvíme kdo…“ , celé je to pak podržené tím, že se Tarantino vrací ke svému v podstatě prvnímu snímku Gangsteři a to jak po herecké stránce, tak po stránce zpracování (fanoušci jistě zaznamenají, o čem mluvím).

Tohle vše, dohromady spojuje, jak jsem již zmínil promyšlený scénář s trefným a typickým Tarantinovským humorem, dlouhými proslovy či monology, velice atmosférické, dlouhé a hlavně NEKONVENČNÍ záběry a v neposlední řadě dokonale propracované kulisy, osvětlení a další… Je zkrátka dokonalé jak všechno má ve tomhle snímku svou dokonalou roli a tu hraje dokonale.

FINÁLNÍ VERDIKT:

Hateful Eight musíte vidět jako fanoušci Tarantina, jinak Vám spousta narážek bude unikat a částečně pro Vás film ztratí význam. Quentin je vždy autorem, ve své podstatě originálních filmů, s nekonvenčním použitím vlastně čehokoliv a i nejmenší detaily, jako například to, že hudbu nahrál Ennio Morriconne, známý autor hudby pro spaghetti westerny, mají velký význam v jeho filmech. Není o čem diskutovat, další „klasická“ Tarantinovka nad kterou budou na 100% všichni fanoušci slintat a leštit si svý velký lulany!

95%

zdroj obrázku: entertainmentweekly.com